VŠE CO LETOS NA JAŘE POTŘEBUJU
Vše co letos na jaře potřebuju
je
jedna hezká měkká košile
abych v ní mohla
létat a chodit
a tančit a mluvit
a spát a myslet
jedna hezká měkká košile
abych v ní mohla pozorovat
i tebe i jeho i je
a abyste se nezlobili
jedna hezká měkká košile
aby z ní hlupáci zelenali
moře vrhalo pěnu
jezevec vykopal noru
a bratrův pes Leo
chytil jezevce
jedna hezká měkká košile
aby uzrál med pod knihami
a opice přeskočila duhu
abych byla a aby mě v ní
bylo
plno
TEMNÁ PLOCHA I ŘADA
(báseň útěchy)
Svět je temná plocha
marinovaná ryba i bezhlavá sršeň
svět je spona s póly
plát s želvou
i kraví oháňka před deštěm
svět je namydlený krajíc
pomerančový květ i podřimující andělé
svět je jehla
svět je obraz
číslo i zákon
prádlo i rytmus
mašina-stroj
úder i čára
linka i rám
příze na pokraji zkázy
i vyrytá dlaň
svět je š e d ý
jať i ť
já jsem sluch
i rybí jikra
vlásenka i krunýř
teplá pokožka, nit
věnec, vrut
tužka, ta zkáza té příze
i ve dlani.
KONTROLA
Kontrola vlaků, kontrola tramvají
a kontrola jízdenek v autobuse
kontrola života dětí když vyrostou
kontrola sousedčina dvora
kontrola potravin, kontrola vad
kontrolní stanoviště
a kontrola výroby
vývozu, dovozu
srdce a ledvin
kontrolující národy
a nekontrolované šťáry
odnože a nepokoje
bolestivé svobody
a žernov bez žita
slupky, ořechy a skořápky
soukromé prostory a zcela nesoukromé bytosti
a tak.
A smrt, co uniká.
LOMBARDIE
Lombardie je jedna statná země
tak statná, že nevím
na kterou přesně mapu bych ji zakreslila
určitě ne na tu, do níž si znamenám
místa do deníku
Nuže, Lombardie je statná,
nedeníková země, má hezké jméno
které skvěle vyjadřuje mou náladu,
valivé, oblé, našpulené
(protože obouretným hláskám by se mělo říkat
našpulenice, např.), jež na konci září a zpomaluje;
podobné Galliardě, což je kravské jméno
a v některých krajích epiteton vypočítavců
V nich, v těch krajích, jsem už dlouho nebyla,
v nich budu někdy před koncem
hledat odpovědi, které jsem začala hledat
když koruny roubily nebe
za jasného soumraku
Lombardie, jak je to skvělé,
tak se bude jmenovat můj sešit
s odpověďmi
Lombardie a Galliarda,
vše ostatní je dým...
NEMÁM RÁDA STAROŽITNOSTI
tu minulost, co se střeží smrti
a prchá od ní do rukou citlivých žen
a totožných mužů
chtěli by je spasit
ty věci mokvající v prachu
složili by je a vdechli ještě trochu života
protože ho snad neměly dost
protože snad myslí, že tím oživí jakési štěstí
jemnost, rozum, dobro, cokoliv
a kdo ví, co vlastně zachraňují
možná skříň nevěsty, která ji stokrát proklela
možná panenku dítěte, které si s ní nehrálo
možná šperky, kterými koupili čísi mlčení
možná hřeben, který jen cuchal vlasy
možná zrcadlo, které nikdy neukazovalo věci takové, jaké jsou
a co s nimi budou dělat, až je oživí
ukazovat je hostům v předsíních
vymýšlet si o nich šťastné příběhy
a nabízet je spolu s kávou a loupáky
ti šťastlivci, co kupují staré věci
DO DUBRAVY
už teď je jasné, že tato tramvaj nikdy nedojede do dubravy
a že tahle tetka napravo ode mě má umělé řasy
že pán, co se na mě usmívá, to dělá jen z nudy
že paní padá taška jen proto, aby se pro ni někdo poslušně zvednul
že ta holka, kterou ten za mnou tak pyšně drží na kolenou
je jeho první holka a on na ni bude dlouho zapomínat
což té, co přijde po ní, nebude milé
ale o to už nejde, protože je jasné, že tato tramvaj do dubravy nedojede
je to vidět na řidiči, na barvě sloupků i na kolejích, které není vidět
přesně tak to cítím
a tak to cítí i cestující na zastávkách, kteří už nenastupují
protože je jasné, že tahle tramvaj do dubravy nedojede
POSTARŠÍ PANÍ
postarší paní věšejí prostěradla z šedivých oken
listí zmrzlého dubu voní jak čerstvě natřené zdi
zajíci v pytlích se kutálí po chodníku
a už chybí jen letušky, které ne a ne přistát
Aby byl ten den hezký, musím zavřít dveře
protože když mám dveře otevřené
kočky lezou dovnitř, vůně odchází, letušky jsou stále ve vzduchu
a ze mě se stává postarší paní bez prostěradel a přikrývek
které bych věšela, natřásala a uklízela
tehdy mě šedivá okna drtí
jako bych byla prs mladé dívky
v rukou mladíka, který se o vášni
učil z časopisů u obližního kiosku
Z chorvatštiny přeložili Petr Stehlík (Vše, co...; Temná plocha...; Kontrola) a Pavel Pilch. Překlad básně Vše, co letos na jaře potřebuji vyšel poprvé v časopise
Navýchod (č. 2/2004).