BÁSNĚ

 

 

VŠE CO LETOS NA JAŘE POTŘEBUJU

Vše co letos na jaře potřebuju

je

jedna hezká měkká košile

abych v ní mohla

létat a chodit

a tančit a mluvit

a spát a myslet

jedna hezká měkká košile

abych v ní mohla pozorovat

i tebe i jeho i je

a abyste se nezlobili

jedna hezká měkká košile

aby z ní hlupáci zelenali

moře vrhalo pěnu

jezevec vykopal noru

a bratrův pes Leo

chytil jezevce

jedna hezká měkká košile

aby uzrál med pod knihami

a opice přeskočila duhu

abych byla a aby mě v ní

bylo

plno

 

 

TEMNÁ PLOCHA I ŘADA

(báseň útěchy)

Svět je temná plocha

marinovaná ryba i bezhlavá sršeň

svět je spona s póly

plát s želvou

i kraví oháňka před deštěm

svět je namydlený krajíc

pomerančový květ i podřimující andělé

svět je jehla

svět je obraz

číslo i zákon

prádlo i rytmus

mašina-stroj

úder i čára

linka i rám

příze na pokraji zkázy

i vyrytá dlaň

svět je š e d ý

jať i ť

já jsem sluch

i rybí jikra

vlásenka i krunýř

teplá pokožka, nit

věnec, vrut

tužka, ta zkáza té příze

i ve dlani.

 

 

KONTROLA

Kontrola vlaků, kontrola tramvají

a kontrola jízdenek v autobuse

kontrola života dětí když vyrostou

kontrola sousedčina dvora

kontrola potravin, kontrola vad

 

kontrolní stanoviště

a kontrola výroby

vývozu, dovozu

srdce a ledvin

kontrolující národy

a nekontrolované šťáry

odnože a nepokoje

 

bolestivé svobody

a žernov bez žita

 

slupky, ořechy a skořápky

soukromé prostory a zcela nesoukromé bytosti

a tak.

 

A smrt, co uniká.

 

 

LOMBARDIE

Lombardie je jedna statná země

tak statná, že nevím

na kterou přesně mapu bych ji zakreslila

určitě ne na tu, do níž si znamenám

místa do deníku

 

Nuže, Lombardie je statná,

nedeníková země, má hezké jméno

které skvěle vyjadřuje mou náladu,

valivé, oblé, našpulené

(protože obouretným hláskám by se mělo říkat

našpulenice, např.), jež na konci září a zpomaluje;

podobné Galliardě, což je kravské jméno

a v některých krajích epiteton vypočítavců

V nich, v těch krajích, jsem už dlouho nebyla,

v nich budu někdy před koncem

hledat odpovědi, které jsem začala hledat

když koruny roubily nebe

za jasného soumraku

Lombardie, jak je to skvělé,

tak se bude jmenovat můj sešit

s odpověďmi

Lombardie a Galliarda,

vše ostatní je dým...

 

 

NEMÁM RÁDA STAROŽITNOSTI

tu minulost, co se střeží smrti

a prchá od ní do rukou citlivých žen

a totožných mužů

chtěli by je spasit

ty věci mokvající v prachu

složili by je a vdechli ještě trochu života

protože ho snad neměly dost

protože snad myslí, že tím oživí jakési štěstí

jemnost, rozum, dobro, cokoliv

a kdo ví, co vlastně zachraňují

možná skříň nevěsty, která ji stokrát proklela

možná panenku dítěte, které si s ní nehrálo

možná šperky, kterými koupili čísi mlčení

možná hřeben, který jen cuchal vlasy

možná zrcadlo, které nikdy neukazovalo věci takové, jaké jsou

a co s nimi budou dělat, až je oživí

ukazovat je hostům v předsíních

vymýšlet si o nich šťastné příběhy

a nabízet je spolu s kávou a loupáky

ti šťastlivci, co kupují staré věci

 

 

DO DUBRAVY

už teď je jasné, že tato tramvaj nikdy nedojede do dubravy

a že tahle tetka napravo ode mě má umělé řasy

že pán, co se na mě usmívá, to dělá jen z nudy

že paní padá taška jen proto, aby se pro ni někdo poslušně zvednul

že ta holka, kterou ten za mnou tak pyšně drží na kolenou

je jeho první holka a on na ni bude dlouho zapomínat

což té, co přijde po ní, nebude milé

ale o to už nejde, protože je jasné, že tato tramvaj do dubravy nedojede

je to vidět na řidiči, na barvě sloupků i na kolejích, které není vidět

přesně tak to cítím

a tak to cítí i cestující na zastávkách, kteří už nenastupují

protože je jasné, že tahle tramvaj do dubravy nedojede

 

 

POSTARŠÍ PANÍ

postarší paní věšejí prostěradla z šedivých oken

listí zmrzlého dubu voní jak čerstvě natřené zdi

zajíci v pytlích se kutálí po chodníku

a už chybí jen letušky, které ne a ne přistát

Aby byl ten den hezký, musím zavřít dveře

protože když mám dveře otevřené

kočky lezou dovnitř, vůně odchází, letušky jsou stále ve vzduchu

a ze mě se stává postarší paní bez prostěradel a přikrývek

které bych věšela, natřásala a uklízela

tehdy mě šedivá okna drtí

jako bych byla prs mladé dívky

v rukou mladíka, který se o vášni

učil z časopisů u obližního kiosku

 

Z chorvatštiny přeložili Petr Stehlík (Vše, co...; Temná plocha...; Kontrola) a Pavel Pilch. Překlad básně Vše, co letos na jaře potřebuji vyšel poprvé v časopise
Navýchod (č. 2/2004).