Ladislav HLADKÝ – Jana ŠKERLOVÁ – Pavel CIBULKA (eds.),

Korespondence T. G. Masaryk  – Slované: Jižní Slované.

Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR – Historický ústav AV ČR 2015, 597 s.,

ISBN 978-80-87782-46-0 (MÚA AV ČR); 978-80-7286-266-5 (HÚ AV ČR).

 

Jak dokládá před šesti lety vydaná kolektivní monografie Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy (Praha, Historický ústav 2010), styky Čechů s jižními Slovany mají dlouhou a bohatou tradici. Tomu odpovídá i poměrně rozsáhlý korpus textů, které tyto – v některých obdobích nadstandardně intenzivní – vztahy zkoumají. Přesto však mnohé kapitoly z česko-jihoslovanských styků nebyly dosud náležitě zhodnoceny a zejména starší práce na toto téma bývají poznamenány slovanským sentimentem tvůrců. České a jihoslovanské badatele proto v tomto směru nadále čekají mnohé výzvy, a to jak na polích neoraných, tak na zdánlivě důvěrně známém terénu. Do kategorie údajně „dobře prozkoumaných témat“ lze zařadit i problematiku vztahů T. G. Masaryka s jižními Slovany, k jejichž nepředpojatému, objektivnějšímu poznání nepochybně přispěje i publikace, jejímuž představení budou věnovány následující řádky.

V roce 2016 se podařilo úspěšně uzavřít vydávání třísvazkového souboru Masarykovy korespondence se Slovany, na jejímž edičním zpracování se v letech 2012–2014 spolupodíleli pracovníci Historického ústavu AV ČR s kolegy z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR.1 Třetí, závěrečný svazek pramenné edice zahrnuje Masarykovu korespondenci s jižními Slovany. Kniha obsahuje 441 dopisů, dopisnic, telegramů a vizitek, které si Masaryk vyměnil s politiky, vědci, studenty, umělci i obyčejnými lidmi původem z území dnešního Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie a Bulharska od 80. let 19. století do roku 1937. Ze zmíněného počtu vydaných položek Masaryk 105 napsal a 336 mu bylo adresováno. Všechny dokumenty jsou přetištěny v původním jazyce (115 v češtině, 96 v němčině, 95 v srbochorvatštině, 84 ve francouzštině, 33 v angličtině, 10 ve slovinštině, 6 v bulharštině a 2 v ruštině) a jsou opatřeny patřičným edičním aparátem. Sestavovatelé čerpali jak z českých, tak z jihoslovanských archivů (konkrétně z archivů chorvatských, srbských a z archivů bývalé Jugoslávie); jádro dokumentů pochází z Archivu Ústavu T. G. Masaryka a Archivu Kanceláře prezidenta republiky v Praze.

Vybrané Masarykovy dopisy s jižními Slovany byly již sice v minulosti publikovány v různých sbornících, ročenkách či odborných časopisech, teprve nyní se ale odborníkům dostává do rukou první celistvý soubor takto zaměřené korespondence. Sestavovatelé v edičním úvodu připouštějí, že možná ještě budou v některých jimi neprobádaných archivech objeveny další jednotlivé dokumenty, nedomnívají se však, že by mohly být nalezeny větší celky (s možnou výjimkou bulharských archivů, které se jim nepodařilo navštívit). Lze tudíž předpokládat, že kniha obsahuje většinu dochované Masarykovy korespondence s jižními Slovany. Z archivního výzkumu však vyplývá politováníhodný fakt, že se nedochovala určitá část Masarykových dopisů z období před první světovou válkou, které by nám mohly napomoci osvětlit úlohu českého politika v tzv. velezrádných procesech na slovanském jihu v letech 1909–1910, a také četnější dopisy dokládající styky T. G. Masaryka s jihoslovanskými studenty na přelomu 19. a 20. století. Sestavovatelé v edičním úvodu uvádějí, že Masaryk nejspíše uchovával dopisy od svých studentů pouze selektivně a politicky nejcitlivější dokumenty, zejména dopisy se Srby a dalšími Jihoslovany, dokonce osobně zničil před svou emigrací koncem roku 1914. Ucelenější charakter má Masarykova korespondence z období po roce 1918, kdy ji spravovala Kancelář prezidenta republiky. Tehdy ovšem získává dopisování T. G. Masaryka s jižními Slovany úřednější ráz a Masarykem vlastnoručně napsaných dopisů je – z pochopitelných důvodů – mnohem méně než těch, které mu adresovali jižní Slované.

Navzdory jisté fragmentárnosti dochované korespondence T. G. Masaryka s jižními Slovany představuje její souhrnné vydání mimořádně chvályhodný počin, jenž se stane neopomenutelným pramenem pro všechny budoucí badatele, kteří se pokusí poodhalit neznámá zákoutí Masarykových kontaktů s jižními Slovany či přehodnotit jejich dosavadní zažité výklady. Zásadní pomůckou k tomu se jim může stát rozsáhlá úvodní studie k edici z pera Ladislava Hladkého s názvem T. G. Masaryk a jižní Slované, která přehledně mapuje a kriticky hodnotí vývoj výzkumu v dané problematice, pojmenovává její základní komponenty, sleduje nejdůležitější interpretační posuny a poukazuje na přetrvávající bílá místa v dosavadním bádání. Lze říci, že představuje dosud nejucelenější zpracování jihoslovanské složky Masarykových aktivit, jehož význam spočívá mj. ve skutečnosti, že uvádí na pravou míru některé nepřesné, zjednodušující či ideologicky podbarvené závěry starších prací. Hladkého studie do jisté míry překonává i kanonické pojednání Milady Paulové Tomáš G. Masaryk a Jihoslované (Československo-jihoslovanská revue 7, 1937, s. 241–287), a to nejenom kritickým odstupem od zkoumané látky, ale především šíří a komplexností záběru. Autor mj. poprvé zahrnul do výkladu o Masarykových stycích s jižními Slovany i dosud opomíjené Bulhary a na rozdíl od M. Paulové, která ukončila svou studii rokem 1918, dovedl nárys problematiky až do roku smrti prvního československého prezidenta (1937).

Petr Stehlík

 

1 Srov. Vratislav DOUBEK – Petr KALETA – Jan KVĚTINA (eds.), Korespondence T. G. Masaryk – Slované: Poláci, Rusové a Ukrajinci. 1. svazek. Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2015, 509 s.; Vratislav DOUBEK (ed.), Korespondence T. G. Masaryk – Slované: Rusové a Ukrajinci. 2. svazek. Praha, Masarykův ústav a Archiv AV ČR 2016, 733 s.

 

Recenze původně vyšla v časopise Slovanský přehled, č. 2/2016, s. 335–337. Zde je publikována se svolením autora.